LORCH T 180 AC BasicPlus, Operation Manual

Page: 211 / 242

Základy svařování
- 211 -
01.21 909.2669.9-02
15.2 Svařování TIG
Metoda svařování TIG je velmi univerzálně použitelná metoda,
kterou se vyhotoví vysoce kvalitní svary.
Při svařování TIG se elektroda skládá z wolframu, který se ne-
taví, a jako ochranné plyny se používají inertní plyny (TIG). V
anglické jazykové oblasti se hovoří o svařování TIG („tungsten“
= wolfram).
Inertní plyny jsou chemicky neutrální a se svařovaným ma-
teriálem nijak nereagují. Mezi inertní plyny patří například
argon nebo hélium a jejich směsi. Většinou se používá čistý
argon (99,9% Ar). Plyn pro svařování musí být suchý. Rozdě-
lení ochranných plynů je stanoveno německou normou DIN
32 526.
Princip metody svařování TIG
Wolframová elektroda, která se netaví, se upne pomocí upí-
nacího pouzdra do plynem nebo vodou chlazeného hořáku.
Mezi wolframovou elektrodou a obrobkem vznikne elektrický
oblouk v inertní ochranné plynové atmosféře. Wolframová
elektroda je tedy nositelem elektrického oblouku. Elektric-
ký oblouk roztaví obrobek bodově a vytvoří tavnou lázeň. Z
plynové trysky proudí ochranný plyn. Chrání wolframovou
elektrodu, elektrický oblouk a tavnou lázeň před okolním
vzduchem. Tím se zabrání nežádoucí oxidaci. Špatné výsled-
ky svařování mohou být tedy také důsledkem chyb v přívodu
ochranného plynu.
Je-li třeba další materiál, přivádí se jako přídavný drát ručně,
jako při plynovém svařování, nebo mechanicky pomocí speci-
álních posuvů studeného drátu. Přídavný drát musí být stejně
nebo více legovaný jako základní materiál. Bez přídavného
drátu lze velmi dobře vytvořit okrajové a rohové švy.
ochranný plyn
wolframová
elektroda
plynová
tryska
ochranný plyn
svařovaný šev
obrobek
zdroj proudu
elektrický
oblouk
přídavný drát
V principu lze při svařování TIG používat stejnosměrný (DC) i
střídavý (AC) proud. Typ proudu a pólování se liší podle svařo-
vaného materiálu.
Nelegovanou a nízkolegovanou ocel, vysokolegovanou ocel a
měď a také titan a tantal lze svařovat stejnosměrně, přičemž
elektroda je z důvodu větší proudové zatížitelnosti připojena
k zápornému pólu.
Při svařování hliníku a hořčíku a jejich slitin se používá střídavý
proud, aby se roztrhala vysoce tavná, houževnatá povrchová
vrstva oxidů, která se vytvoří na tavné lázni resp. která exis-
tuje na základním materiálu. Pokud tato vrstva oxidů chybí,
například protože se svařuje na stejném místě po delší dobu,
může vzniknout nestabilní elektrický oblouk, který se někdy
přetrhne.
Tvar hrotu elektrody
Wolframové elektrody musí být zásadně broušeny v podél-
ném směru, protože napříč probíhající rýhy z broušení způso-
bují vznik neklidného elektrického oblouku.
Svařovací proud
[A]
Úhel elektrod
10 - 50 15° - 30°
50 - 200 30° - 45°
> 200 45° - 75°
Přibroušení elektrody musí být a také zůstat při svařování
stejnosměrným proudem špičaté, jako u tužky. Úhel hrotu zá-
visí na intenzitě svařovacího proudu. Při svařování střídavým
proudem stačí okraj elektrod lehce zabrousit. Za okamžik se
vytvoří oblý až kulový tvar.
Pokud se hrot elektrody znečistí dotykem s taveninou nebo se
svařovacím drátem, je nutné tuto část zcela obrousit a elektro-
du znovu nabrousit do špičky. Broušení musí být prováděno v
podélném směru.