12 of 108
3.
KOMBINOVÁNÍ KOVŮ MŮŽE ZPŮSOBIT KOROZI.
Poškození korozí má mnoho forem a některé z nich se
vyskytují u kovů chirurgicky implantovaných pacientům.
Plošná nebo rovnoměrná koroze je přítomna ve všech
implantovaných kovech a slitinách. Rychlost koroze
kovových implantátů je většinou velmi nízká vzhledem
k přítomnosti pasivních vrstev na povrchu. Kontakt
různých kovů, například titanu a nerezavějící oceli,
urychluje proces koroze nerezavějící oceli a způsobuje
její rychlejší poškození. Koroze často urychluje únavu
materiálu implantátů a jejich zlomení. Zvýší se také podíl
kovových složek uvolňovaných do tělního systému.
Zařízení pro interní fixaci, například tyčinky, háčky, dráty
atd., která se dotýkají jiných kovových předmětů, musejí
být vyrobena ze stejných nebo kompatibilních materiálů.
4.
VÝBĚR PACIENTŮ. Při výběru pacientů, u nichž má být
použito zařízení pro interní fixaci, mohou být pro úspěch
procedury velmi důležité tyto faktory:
A.
Zaměstnání a aktivity pacienta: Pokud pacient
v zaměstnání nebo v rámci jiné činnosti zvedá těžké
předměty, zatěžuje svaly, otáčí se, opakovaně se
ohýbá, shýbá, běhá, hodně chodí nebo se věnuje
manuální práci, nesmí tyto činnosti provádět, dokud
kost není úplně zhojena. Pacient nemusí být schopen
vrátit se k těmto činnostem bez omezení, i když došlo
k úplnému zahojení.
B.
Senilita, duševní nemoci, alkoholizmus a užívání
drog: Tyto a další stavy by mohly zapříčinit, že pacient
bude ignorovat určitá nezbytná omezení a opatření
důležitá pro použití zařízení, což by mělo za následek
neúspěšné použití implantátu nebo jiné komplikace.
C.
Degenerativní onemocnění: V některých případech
může být v době implantace průběh degenerativních
onemocnění tak pokročilý, že by to mohlo podstatně
snížit očekávanou životnost nástroje. V takových
případech mohou být ortopedické pomůcky považovány
jen za oddalovací techniku nebo dočasné opatření.
D.
Citlivost na cizí tělesa: Operatér by si měl být
vědom, že žádný předoperační test nemůže úplně
vyloučit možnost zvýšené senzitivity nebo alergické
reakce. Jsou-li implantáty v těle po určitou dobu, u
pacientů se může vyvinout citlivost nebo alergie.
E.
Kouření: U pacientů, kteří kouří, byl po operačních
procedurách s použitím kostního štěpu pozorován
vyšší stupeň pseudoartrózy. Kouření dále způsobuje
roztroušenou degeneraci meziobratlových plotének.
Pokročilá degenerace přilehlých segmentů způsobená
kouřením může vést k pozdějšímu klinickému selhání
(opakující se bolest), dokonce i po úspěšné fúzi a
počátečním klinickém zlepšení.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ
1.
CHIRURGICKÉ IMPLANTÁTY NESMÍ BÝT NIKDY
POUŽITY OPAKOVANĚ. Explantovaný implantát by nikdy
neměl být implantován opakovaně. Přestože zdravotnický
prostředek vypadá nepoškozený, může obsahovat drobné
vady a známky vnitřního tlaku, které mohou vést k jeho
brzkému zlomení. Opakované použití může negativně
ovlivnit funkci zdravotnického prostředku a bezpečnost
pacienta. Opakovaným použitím zdravotnických
prostředků určených na jedno použití může také dojít ke
kontaminaci vedoucí k infikování pacienta.
2.
VELMI DŮLEŽITÉ JE SPRÁVNÉ ZACHÁZENÍ S IMPLAN-
TÁTEM. Tvarování kovových implantátů provádějte jen
s řádným vybavením. Operatér by se měl při tvarování
vyvarovat jakéhokoliv škrábání, řezání do implantátu a
jeho ohýbání na opačnou stranu. Změny způsobí defekty
v provedení povrch povrchu a vnitřní tlak, které by se
mohly stát hlavní příčinou možného prasknutí implantátu.
3.
OHÝBÁNÍ SESTAVY. Součásti ze slitiny titanu se
nesmějí ohýbat prudce ani na opačnou stranu. Pokud
došlo k nevhodnému vytvarování sestavy, doporučuje
se vytvarovat novou sestavu, nikoli ohýbat nevhodně
vytvarovanou sestavu na opačnou stranu.
4.
VYJMUTÍ IMPLANTÁTU PO ZAHOJENÍ. Není-li zařízení
po ukončení zamýšleného použití vyjmuto, může
nastat libovolná z následujících komplikací: (1) koroze
s lokalizovanou reakcí nebo bolestí tkáně; (2) migrace
implantátu a následné zranění; (3) riziko dalšího zranění
způsobeného pooperačním šokem; (4) ohnutí, uvolnění
nebo zlomení implantátu, které by mohlo znemožnit nebo
ztížit jeho vyjmutí; (5) bolest, nepohodlí nebo neobvyklé
pocity z důvodu přítomnosti zařízení; (6) možné zvýšení
rizika infekce a (7) ztráta kosti z důvodu ochrany před
zatížením. Operatér by měl při rozhodování o vyjmutí
implantátu důkladně zvážit rizika a výhody. Po vyjmutí
implantátu by měla následovat přiměřená pooperační
léčba, aby nedošlo k opakované fraktuře nebo deformitě.
Je-li pacient starší a má-li nízkou úroveň aktivity, může se
operatér rozhodnout implantát ponechat a vyhnout se tak
riziku spojenému s druhou operací.
5.
PACIENTA DOSTATEČNĚ INFORMUJTE. Mezi
nejdůležitější aspekty úspěšného zahojení kosti patří
pooperační péče a pacientova schopnost a ochota
dodržovat pokyny. Pacient musí být seznámen
s omezeními implantátu a poučen o tom, že má omezit a
snížit fyzické aktivity, zejména zvedání a otáčivé pohyby
a jakékoliv sportování. Pacient by měl vědět, že kovový
implantát není tak pevný jako normální zdravá kost a
při nadměrné zátěži by se mohl uvolnit, ohnout nebo
zlomit, zvlášť pokud nedošlo k úplnému zhojení kosti.
U implantátů, které byly dislokovány nebo poškozeny
nevhodnou činností, může dojít k migraci zařízení a
