Kavan BETA 1400 Kit, Инструкция по эксплуатации

Страница: 11 / 28

4
TEST DOSAHU RC SOUPRAVY
Dle návodu k obsluze vaší RC soupravy proveďte test dosahu. Při testu držte
model v normální letové poloze asi metr nad zemí a požádejte pomocníka,
aby v pravidelných intervalech zahýbal s některým z ovladačů. Model by měl
správně a bez zpoždění reagovat na povely z vysílače do vzdálenosti zaručo-
vané výrobcem v návodu k obsluze vašeho vysílače.
POZOR: Nikdy se nepokoušejte vzlétnout s vysílačem v režimu kontro-
ly dosahu!
PRVNÍ VZLET
Nyní je čas na ten nejdůležitější pokyn v tomto návodu:
Pokud nejste již zkušený pilot, důrazně doporučujeme svěřit úvodní let
zkušenějšímu kolegovi.
Není to žádná ostuda; uvědomte si, že nové „dospělé” letadlo nejprve zalétávají
velmi zkušení tovární zalétávači, a teprve potom s ním létají obyčejní piloti. Říze-
ní RC modelu vyžaduje určité reflexy a dovednosti, se kterými se bohužel člověk
nerodí. Není složité ani těžké je získat, ale vyžaduje to určitou dobu. I piloti sku-
tečných letadel létají nejprve na simulátoru a potom ve strojích s dvojím řízením,
které jim instruktor zpočátku předává jen v bezpečné výšce. Jakmile zvládnou
let, přijde na řadu nácvik vzletu a přistání a teprve po nějaké době let sólo. Přesně
tak to funguje i u řízení modelů. Prosím, neočekávejte, že bez jakýchkoliv před-
chozích zkušeností bude schopni „model hodit a ono to samo poletí”.
Pokud jste někde ve filmu nebo v televizi viděli amerického mládence řídí-
cího model pomocí zuřivého „kormidlování” ovladači, vězte prosím, že nic
není více vzdáleno pravdě. Ve skutečnosti jsou potřebné pohyby ovladači
poměrně malé a většina modelů létá lépe, když jim “do toho moc nemluvíte”.
Jde o to, naučit se udělat ten pravý pohyb v pravou chvíli.
Krok 1: Start z ruky
Model startujte vždy proti větru. Směr větru zjistíte sledováním stužky uvá-
zané na anténu nebo několika stébel trávy, která vyhodíte do vzduchu.
Zapněte vysílač. Ovladač plynu stáhněte zcela dolů. Zapojte a do modelu
vložte pohonný akumulátor. Model držte v ruce zhruba ve výšce očí. Zatímco
vysílač držíte v druhé ruce, dejte plný plyn a model s mírným švihem vypusť-
te přímo a vodorovně.
Neházejte příliš prudce nebo nahoru či dolů. Uvědomte si, že model letadla
musí mít určitou minimální rychlost (pádová rychlost), aby mohl letět. Nesta-
čí jej proto jen “položit do vzduchu”. Je dobré přistávat např. do vysoké trávy,
aby model nedoznal zbytečné úhony. Pokud nejste zkušený pilot, je lépe, po-
kud start svěříte pomocníkovi a budete se tak moci plně soustředit na řízení.
Pokud je model správně vytrimován, bude BETA 1400 po krátkém “rozběhu”
ve vodorovné letu živě stoupat bez přitahování ovladače výškovky; může
být dokonce zapotřebí výškovku mírně potlačovat, aby se model nesnažil
stoupat až příliš.
Pokud BETA 1400 po vypuštění ztrácí výšku, přitáhněte ovladač výškovky
poněkud (jen málo!) k sobě a model začne stoupat.
Krok 2: Létání a vytrimování modelu
Po vypuštění modelu nechejte motor běžet a nastoupejte do výšky 30-50
metrů, kde začněte motor vypnete a začnete provádět zatáčky tak, abyste
model udrželi v blízkosti.
Pozor: BETA 1400 sice už není úplně malý model - nepouštějte ji přesto příliš
daleko od sebe, zvláště ne po větru. Pamatujte, že model můžete bezpečně
řídit jen tehdy, pokud spolehlivě rozpoznáte jeho polohu za letu. Bezpečný
dosah RC soupravy je podstatně větší, než “dosah” vašich očí.
Jakmile model získá bezpečnou letovou rychlost a dostatečnou výšku, mů-
žeme přejít do bezmotorového letu. Tak, jako bylo třeba nechat model po
spuštění motoru “rozběhnout”, a poté mírně potlačovat výškovku pro udrže-
ní plynulého stoupání, má svůj správný postup i přechod z motorového letu
do klouzavého. Začněte pomalu ubírat plyn a model mírným potlačením
výškovky uveďte do vodorovného letu. Výškovku po úplném stažení plynu
pomalu povolujte tak, jak model zpomaluje na běžnou rychlost v kluzu.
Zabráníte tak zhoupnutí modelu doprovázenému značnou ztrátou výšky.
Pokud byste totiž výškovku nepotlačili, model letící vyšší rychlostí, než jaká
je třeba pro ustálený klouzavý let, by se nejprve vzepjal vzhůru a po ztrátě
rychlosti naopak propadl.
Jak se model řídí?
Na rozdíl od auta nebo lodě se letadlo pohybuje v trojrozměrném prostoru a
proto je účinek kormidel jiný, než když otočíte volantem nebo kormidelním
kolem. K zatočení také nestačí jen pouhé vychýlení směrovky na příslušnou
stranu. Dále také je třeba si uvědomit, že řízení modelu je proporcionální, to
znamená, že úměrně vychýlení ovladače se vychyluje i příslušné kormidlo
nebo přidává či ubírá plyn. Potřebné výchylky pák ovladačů jsou většinou
jen velmi malé, nikoliv doraz-doraz.
Křidélky
se ovládá příčný náklon modelu (naklonění křídla). Jemným vy-
chýlením ovladače křidélek např. vlevo dosáhneme naklonění modelu vle-
vo. Pokud bychom ponechali ovladač vychýlený, model bude pokračovat
(rychlostí, která je úměrná velikosti výchylky ovladače) v naklánění - nakonec
může vykonat celý výkrut - otočení modelu okolo podélné osy o 360 stupňů.
Pokud ovladač křidélek po uvedení modelu do požadovaného náklonu vrá-
tíme do neutrálu, model dále poletí v tomto náklonu.
Výškovým kormidlem (výškovkou)
ovládáte model ve svislé rovině; jemným
přitažením ovladače výškovky k sobě dosáhnete stoupání modelu, naopak jem-
ným potlačením ovladače od sebe klesání. Model ovšem není schopen trvale
stoupat jenom v důsledku vychýlení výškovky, potřebuje k tomu energii dodá-
vanou motorem. Pokud tedy chcete stoupat, musíte přidat plyn - v opačném pří-
padě model začne ztrácet rychlost a pokud byste včas nezasáhli, mohl by se zřítit
právě v důsledku ztráty rychlosti.
Směrovým kormidlem (směrovkou) u modelu ovládáme nejen zatáčení, ale
při průletu zatáčkou do jisté míry i náklon modelu.
Za normálních okolností model letí přímo bez náklonu s křídlem vodorovně. Za-
táčku naopak model prolétá v náklonu, do kterého model uvedeme křidélky.
Pro každou rychlost a poloměr zatáčky existuje určitý optimální náklon, kdy
model ztrácí minimum energie - to je důležité především v klouzavém letu, kde
ztráta energie znamená ztrátu výšky a zkrácení doby letu. Čím větší je rychlost
modelu a menší poloměr zatáčky, tím musí být náklon vyšší. Stabilní náklon v
zatáčce udržujeme právě pomocí optimální výchylky směrovky.
Zatáčka s křidélky a výškovkou
Předpokládejme, že nácvik průletu zatáčkou zahájíme ve vodorovném letu.
Zatáčka vyžaduje v ideálním případě koordinovanou práci všech tří ovládacích
ploch, která zajistí, že model prolétne zatáčku s minimální ztrátou výšky a trup
bude v každém okamžiku mířit ve směru tečny oblouku zatáčky. Pro začátek si
situaci zjednodušíme tím, že nebudeme používat směrovku, jejíž používání není
u modelu této kategorie úplně nezbytně nutné. Ve skutečnosti ale právě přede-
vším modely jako jsou větší větroně, hornoplošníky ve stylu Piper nebo Cessna,
provádějí zatáčku mnohem lépe i s použitím směrovky. Zatáčku (např. doleva)
začneme tím, že model nakloníme doleva vychýlením ovladače křidélek vlevo.
Úhel náklonu je úměrný poloměru zatáčky (a také rychlosti letu modelu) - čím
má být poloměr zatáčky menší, tím musí být náklon větší (ostrou zatáčku mů-
žeme “říznout” jenom tehdy, pokud má model dostatečnou rychlost). Začneme
jenom mírnou zatáčkou s náklonem 20-30 stupňů, ne více. Jakmile je model v po-
žadovaném náklonu (stále ještě letí přímo), vracíme ovladač křidélek do neutrálu
a současně začneme zatáčku točit citlivým přitažením výškovky. To je umožněno
tím, že nakloněná výškovka funguje zároveň také jako směrovka (malá ukázka
vektorové fyziky a skládání a rozkládání sil) - naštěstí nám přitažená výškovka
pomáhá zatáčku “točit”.
Přitažení výškovky je nezbytné také proto, že model v náklonu bude mít jistou
tendenci klesat - tím větší, čím je větší náklon. Je to dáno tím, že efektivní nosná
plocha křídla (svislý průmět křídla do vodorovné roviny) v náklonu je nižší, než
efektivní nosná plocha křídla ve vodorovné poloze, takže křídlo dává poněkud
nižší vztlak (tím nižší, čím vyšší je náklon). V zatáčce také musíme překonávat
setrvačné síly, které nutí model pokračovat v přímém letu atd. - bylo by to na
dlouhé povídání, zde nám jde jen o popis toho, jak se model v zatáčce řídí. Výš-
kovku přitahujeme jenom tolik, aby model zatáčku prolétal téměř vodorovně - s
trupem skoro rovnoběžným se zemí - s co nejmenším klesáním. Jakmile prolét-
neme zhruba 3/4 oblouku zatáčky, je čas model vychýlením křidélek na opačnou
stranu srovnat, současně se povoluje přitažení výškovky.
Pamatujte, že bez správného přitažení výškovky není možné zatáčkou proletět,
pokud nepřitáhnete nebo přitáhnete málo, model přejde do klesání (to je častá
začátečnická chyba pilotů, kteří si nedají říci a začínají sami - uvedou model do
první zatáčky po startu a potom už jen strnule přihlížejí, jak se model v sestup-
ném letu zapíchne do země). Pokud přitáhnete příliš, je to také špatně, protože
hrozí ztráta rychlosti a pád modelu.
Koordinovaná zatáčka s křidélky, výškovkou a směrovkou
V “předpisovém” provedení s použitím směrovky postupujeme podobně - model
nejdříve uvedeme křidélky do náklonu a s malým zpožděním vychýlíme směrov-
ku a přitáhneme výškovku - právě tak, aby model držel stálý náklon a v klouza-
vém letu ztrácel co nejméně výšku.
Vítr
Model vypusťte proti větru
křídlo a trup vodorovně