GB
CZ
SH 72106
F3F-2 "Flying Barrel"
1/72
Posledním stíhacím dvojplošníkem, který Americké námořní letectvo operačně nasadilo, byl letoun Grumman F3F. Byl v
podstatě zlepšenou verzí typu F2F s prodlouženým trupem o 18 cm, rozpětím zvětšeným o 1,07 m a mírně zvětšenou ocasní
plochou. Prototyp XF3F-1 poprvé vzlétl 20. března 1935, ale byl zničen o dva dny později díky strukturální vadě, která
vyžadovala okamžitou nápravu. Zničení druhého prototypu vedlo k dalším aerodynamickým zlepšením konstrukce letounu.
První letouny z 54 kusů typu F3F-1 byly operačně nasazeny do služby u Amerického námořnictva v lednu 1936. Za účelem
dalšího zlepšení byl objednán další prototyp označený XF3F-2 s motorem Wright Cyclone G o výkonu 850 hp. Následovala
výrobní série 81 kusů modelu F3F-2. Letouny byly operačně nasazeny na letadlové lodi USS Enterprise a u jednotek Americké
námořní pěchoty VMF-1 a VMF-2. Poslední výrobní série tohoto dvojplošníku určeného pro Americké námořnictvo byl typ
F3F-3, který byl poněkud aerodynamičtější verzí typu F3F-2. Objednávka byla předána v červnu 1938 a dodávky tohoto typu
začaly v prosinci téhož roku. Letouny byly předány jednotce VF-5 na letadlové lodi USS Yorktown a VF-7 na palubě letadlové
lodi USS Wasp. Letoun F3F byl hlavním stíhacím letounem Amerického námořního letectva až do počátku roku 1940, kdy začal
být nahrazován mnohem výkonějšími jednoplošníky. Poslední jednotka, kde byly letouny F3F staženy z operační služby až
10.října 1941, byla Squadrona VMF-211.
Ukončení operační činnosti letounů F3F znamenalo zároveň konec éry stíhacích dvojplošníků určených pro službu na
letadlových lodích.
Technické údaje:
F3F-2 (Model G-19)
F3F-3 (Model G-19)
Rozpětí 9,75 m
9,75 m
Délka 7,03 m
7,03 m
Max. rychlost 378 km/h ve výšce 0 m
385 km/h ve výšce 0 m
Max. rychlost 412 km/h ve výšce 5258 m
423 km/h ve výšce 4633 m
Operační dostup 9205 m
9144 m
Dolet 1424 km
1577 km
Pohonná jednotka: motor Wright R-1820-22 o výkonu 850 hp
The last biplane fighter, which the U.S. Navy put into service, was a Grumman F3F. Essentially it was an improved version of the
F2F, with fuselage stretched by 1 ft 7 in (18 cm), increased wingspan by 3 ft 6 in (1,07 m) and slightly enlarged tail assembly. The
XF3F-1 prototype first flew on 20 March 1935, but was destroyed two days later due to structural failure, prompting a
strenghtening modification. The crash of a second prototype resulted in aerodynamic improvements. The first of 54 F3F-1s
entered service in January 1936.
In order to further improve the aircraft´s performance a prototype was ordered in July 1936, designated XF3F-2 powered by
850hp Wright Cyclone G engine. Following serie of 81 aircraft went into service with VF-6 Squadron in USS Enterprise and
VFM-1 and VFM-2 of the Marine Corps.
The last production series of this biplane for the U.S. Navy was F3F-3, a more streamlined version of the F3F-2. The order had
been placed in June 1938 and deliveries started in December that year, equipping VF-5 Squadron in USS Yorktown and VF-7
aboard USS Wasp. The F3F was the US Navy´s main fighter until the early 1940s when they were replaced by the far more
efficient monoplanes. The final operational unit was Marine Squadron VMF-211, which retired its aircraft on 10 October 1941.
The end of the F3F's operational service was also the end of the carrier-based biplane fighter era.
Technical specification:
F3F-2 (Model G-19)
F3F-3 (Model G-19)
Span 32 ft (9,75 m)
32 ft (9,75 m)
Length 23 ft 1 ˝ in (7,03 m)
23 ft 1 ˝ in (7,03 m)
Max. speed 235 mph at 0 ft (378 km/h at 0 m)
239 mph at 0 m (385 km/h at 0 m)
Max. speed 256 mph at 17250 ft (412 km/h at 5258 m)
263 mph at 15200 ft (423 km/h at 4633 m)
Service ceiling 30200 ft (9205 m)
30000 ft (9144 m)
Range 885 miles (1424 km)
980 miles (1577 km)
Power plant Wright R-1820-22 850 HP
Power plant Wright R-1820-22 850 HP
ZBARVENÍ a OZNACOVÁNÍ
CAMOUFLAGE and MARKING
TARNUNG und KENNUNG
CAMOUFLAGE et DESIGNATION
D
8
E
B
E
D E
E
D
E
E
E
D
D
B
D
E
E
Sytá žlutá
Orange Yellow
H329/C329
Hlin
í
kov
á
Aluminium
Cote
H8/C8
FS13538
Středně modrá
True Blue FS15102
H5/C5
B
F3F-2 (BuNo 0976), 2-MF-7, squadrona námořní pěchoty VMF-2, 1st Lieutenant Robert
E. Galer (budoucí eso z Guadalcanalu), 1940.
F3F-2 (BuNo 0976), 2-MF-7, USMC VMF-2, 1st Lieutenant Robert E. Galer (future fighter
Guadalcanal ace), 1940.